číslo 44/2000
vychází 16. října

Zpět na obsah         

Rozhlasová
publicistika


POEZIE V ROZHLASE

Český rozhlas 3 - Vltava, 29. října 10.00 hodin

Horoskopy od básníka

Je to dnes zboží, o které je stále zájem, i když už myslím hodně "polevilo": Bez nějakého toho horoskopu se neobejde žádný ziskutřebný magazín, o komerční televizi a výrobcích všelijakých amuletů a jiných tretek ani nemluvě.

Nic podobného samozřejmě nesleduje básnický cyklus Horoskopy Karla Šiktance. Byl napsán za spolupráce tehdy proslulého astrologa pana Žižky již v druhé polovině 60. let a byl taky tenkrát (1968) poprvé vydán jako novoročenka nakladatelství Mladá fronta, v němž byl Šiktanc šéfredaktorem (knižně byla sbírečka vydána až nedávno).

Ve dvanácti básních-monolozích se tu představují "zástupci" jednotlivých znamení zvěrokruhu se všemi charakteristickými mentálními vlastnostmi i astrologickými atributy (květ, barva, kámen), jaké jsou lidem zrozeným v příslušném období přiřazeny. A samozřejmě: tyto astrologické "danosti" jsou jen kdesi v přízemí těchto textů: Šiktanc buduje na jejich půdorysu vrstevnatou portrétní galerii lidských typů nasvěcovanou typicky šiktancovskou metaforikou, málomluvnou, s dramatickými přeryvy pauz. Není nahodilé, že člověk ve znamení Raka se představuje verši "Jsem otcův a dědkův" - vždyť to je právě to šiktancovské: tradiční venkovský svět, svět hodnot domovských, tj. i rodových archetypů. Verše Horoskopů vycházely souběžně s klíčovou Šiktancovou sbírkou Adam a Eva, skladbou o mytické genezi lásky; a jen o několik let předcházely jeho Český orloj, knížku rovněž vybudovanou na "nelineárním, kruhovém čase" a kruhové kompozici založené na opakujících se rytmech přírodních proměn. Horoskopy tedy vykazují příbuzné rysy s vrcholnými autorovými sbírkami. Značná zvuková působivost, kompaktnost celku a dramatičnost těchto - i vnějškově ještě poutavých - Šiktancových básnických monologů je ideálně předurčila k rozhlasové prezentaci. Té se ujal režisér Petr Adler a interpreti Lukáš Hlavica, Ladislav Mrkvička a Jiří Hromada.

RUDOLF MATYS