číslo 43/2000
vychází 9. října

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


OČIMA PETRA NOVÁČKA A IVANA HOFFMANA

Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Milost a Olovo

Petr NováčekPremiér Zeman si prý velmi přál, aby celá kauza Olovo "nebyla zametena pod koberec" a sám "byl připraven k razantním opatřením". Ze skutečnosti, že premiérův poradce Vratislav Šíma, obviněný v dotyčném případu z trestného činu pomluvy, pro Úřad vlády dál pracuje, nesuďme, že na razantní premiérova opatření ještě nemůže dojít. Co se týče redaktorů Mladé fronty Dnes Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka, obviněných pro nadržování spolu se Šímou, k "razantním opatřením" byl v tomto případě kompetentní pouze soud. Prezident však trestní stíhání obou redaktorů zastavil, takže i když si Slonková a Kubík přejí, aby byl případ vyřešen až do konce, a soud tudíž může rozhodnout o jejich vině či nevině, razantní ani jiný trest jim už v této věci uložit nelze. Omilostnění novinářů arciť premiéra (a nejen jeho) znepokojilo a nazval je jednou "z četných pochybných milostí pana prezidenta". Jistě bylo možné, aby prezident nevstupoval orgánům činným v trestním řízení do jejich hájenství, aby nechal věcem volný průběh a aby zasáhl až v případě nezbytí, totiž cestou milosti, kdyby se spravedlnost ukázala být slepou a oba novináři byli pravomocně odsouzeni. Vzhledem k precedentům v civilizované Evropě se ostatně nedá předpokládat, že by se našel soudce, který by Slonkovou s Kubíkem poslal "do báně", pokud by nakonec vůbec skončili před soudem. Nicméně kdo se jen trochu vyzná ve způsobu uvažování Václava Havla, není udiven, že prezident okamžitě zasáhl, když nabyl přesvědčení, že obviněním Slonkové a Kubíka z trestného činu nadržování je ohrožena svoboda slova a právo občanů na informace. Prezident, aniž by musel vypustit z úst jediné nevhodné slovo, zároveň naznačil, že měla-li snad vyšetřovatelka potřebu "vyvážit" kauzu Olovo tak, že pro jistotu spolu se Šímou obviní i Slonkovou a Kubíka, může on považovat za povinnost jedny od toho druhého jasně oddělit.

Nezničitelný Motejl

"Odcházím jedině kvůli neúspěchu reformy," prohlásil odstupující ministr spravedlnosti Otakar Motejl. Místopředsedovi vlády Pavlu Rychetskému, takto skvělému právníkovi, lze věřit, že vládu opouští nejlepší ministr spravedlnosti za několik desítek let. Skvělý advokát statečně hájící chartisty, předseda Nejvyššího soudu, od léta 1998 jediný nestraník v Zemanově vládě, vážený i jejími kritiky pro své odborné i lidské kvality. Možná právě to a také podpora, které se jeho návrhy ve vládě dočkaly, Motejla zmátly. Teprve letos na jaře, když ve sněmovně začala zadrhávat jeho jánošíkovská reforma justice, přišel, zdá se, na to, že odborná stránka věci není tak důležitá jako politické zájmy, navíc zarámované "opoziční smlouvou". A tak mu kamarádi, jež hájil v disentu, sice dál říkali Oto a jednou rukou ho brali kolem ramen, ale tou druhou rukou hlasovali proti jeho reformě, neboť s ní přišli "socani". Jiní poslanci marně čekali, že mezi ně přijde lobbovat, a místo toho od něj slyšeli, že hlasují o něčem, čemu ani nerozumějí. Sociálně demokratická poslanecká frakce se v parlamentních kuloárech kvůli Motejlovi také dvakrát nepřetrhla, a tak není divu, že roztrpčený ministr s tím chtěl praštit už na jaře. Otrávený podivnými smluvně opozičními personálními handly to nakonec neudělal, byv přemluven prezidentem Havlem a vicepremiérem Rychetským. Nyní však Otakar Motejl z vlády definitivně odchází, protože v "opoziční smlouvě" se pro jeho reformu nenašlo místo. Možná ale dojde k paradoxu, neboť ČSSD navrhla Motejla na ombudsmana a jeho zástupcem by mohl být kandidát ODS, kteroužto instalaci by po vzájemné dohodě poslanci obou stran hravě zvládli. Nově zřizovaný úřad prvního českého ombudsmana by tak uváděl do chodu a do tempa osmašedesátiletý, vážený, nezničitelný, smluvní opozici kritizující a toutéž nyní recyklovaný Otakar Motejl.

Sázka na Sazku

Ivan HoffmanNa tom, že se Sazka stala předmětem zájmu médií, není nic divného. Zvláštní je, že až nyní. Ale i to lze vysvětlit. Právě těmi vysokými náklady na provoz, které zaujaly redaktory České televize. Slovo provoz je široký pojem, nejedná se pouze o platy manažerů a luxusní limuzíny, ale také o peníze investované do reklamy a nejrůznějších podpůrných akcí. Sazka se těší přízni politiků, sportovních funkcionářů a dosud neměla problémy ani s médii. Až se najednou našlo pár lidí, kteří se rozhodli, že se nenechají koupit. Že raději natočí reportáž o tom, že by nebylo špatné, kdyby místo na provoz věnovala Sazka více peněz na sport. Kdyby to ředitel Sazky velkoryse přehlédl, zřejmě by ta reportáž nevyvolala větší pozornost. Tu vyvolala až informace, že generální ředitel veřejnoprávní televize ustoupil tlaku soukromé firmy a vysílání reportáže zastavil. Ředitel Sazky vsadil na konfrontaci - možná šéfovi Kavčích hor naznačil, že je také klientem, který do televize zadává velké objemy reklamy, anebo se významně zmínil o kontaktech na vlivné lidi. V každém případě vzniklo podezření, že je ohrožena svoboda slova. Od tohoto okamžiku existuje skandál a Sazka má problém. Bylo prolomeno tabu. O Sazce se najednou veřejně mluví a píše. Postupně přijde řeč na problematické hospodaření, cesty funkcionářů do exotických zemí, ale třeba i na ovlivňování podoby loterijního zákona. A veřejnost si řekne, že od Sazky není hezké, že bere sportovce na hůl. Právě na to veřejné mínění by asi měl vsadit ředitel veřejnoprávní televize. A teprve pak na desítky milionů za reklamy od Sazky - právě proto, že není ředitelem sázkové kanceláře, ale veřejnoprávní televize.