číslo 42/2000
vychází 2. října

Zpět na obsah         

Rozhlasová
publicistika


PRÓZA V ROZHLASE

Claudius a Messalina v rozhlase

Pro příznivce dramatických zpracování pozoruhodných děl světové literatury připravila redakce rozhlasových her do vysílání stanice ČRo 3 - Vltava od 8. října premiéru nového seriálu, který vznikl na základě dvou románů Roberta Gravese Já, Claudius a Claudius Bůh a jeho žena Messalina. Text dramatizace z překladů Aleny Jindrové-Špilarové pro rozhlas připravili Jaroslava a Jan Strejčkovi, nastudování seriálu se ujala režisérka Markéta Jahodová a titulní roli v něm vytvořil Viktor Preiss. Autor románů Robert Graves (1895?1985) byl jedním z nejvšestrannějších anglických spisovatelů. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje básně, prózy, eseje o literatuře a mytologii, biografie, překlady z řečtiny a latiny. Pro jeho psaní nebylo typické hledání nových témat a postupů, ale důsledné odkrývání nejskrytějších vrstev a pronikání k podstatě vymezené látky. Psaní mu bylo hledáním pravdy o světě i sobě samém. Ve svém díle se trvale obracel k anglickým i světovým dějinám a zejména pak k antickému starověku. Obsáhlých znalostí využil při tvorbě historických próz, mezi nimiž jsou nejproslulejší právě dva zmíněné romány.

Viktor Preiss při natáčení seriálu Já, ClaudiusSeriál Já, Claudius je pohledem na jedno z nejzajímavějších období evropských dějin - na historické postavy a události starověkého Říma první poloviny prvního století - především ale na životní příběh, vládu i zavraždění čtvrtého římského císaře Claudia (10 př. n. l.?54 n. l.). Claudiovy nevšední osudy byly údajně vrchovatým naplněním proroctví, které už v mládí vyslechl kulhavý, nahluchlý a koktavý Claudius ve věštírně v Kampánii. Po léta pak záměrně zveličoval své tělesné nedostatky, předstíral hlupáka a díky tomu - všemi odstrkovaný a opovrhovaný - neuvázl v záludné síti vzájemných vztahů římské nobility, nestal se obětí intrik své kruté babičky Livie, přežil krutou vládu svého strýce, císaře Tiberia, i svého šíleného synovce císaře Caliguly, až ho nakonec osud vyvedl z ústraní a v roce 41 n. l. byl prohlášen císařem. Vládcem se ovšem stal z donucení a proti svému republikánskému přesvědčení. V rámci dobového pojetí spravedlnosti se snažil vládnout moudře a spravedlivě a leccos se mu i podařilo. Jeho bystrost a důvtip se osvědčily i ve vojenské strategii, například při tažení proti Británii. Daleko méně se však Claudiovi dařilo v osobním životě. Nakonec ho totiž zradili i ti, kterým věřil nejvíc.

PAVEL MINKS