Tradice kmene Makahů

Cesta na severozápadní výběžek Olympského poloostrova je velkým zážitkem. Po přejezdu trajektem ze Seattlu na ostrov Bainbridge, opouští cestovatel hustou spleť amerických předměstí a obchodních center a pomalu se noří do divoké přírody. Úzká asfaltová silnice plná výmolů lemuje meandrující řeky a zátočiny zálivu Puget Sound. Na písečných plážích leží vyplavené kmeny stromů. Holé vytěžené stráně střídají porosty vysokých cedrů. Na severozápadním výběžku Olympského poloostrova leží osada Neah Bay. Centrum indiánského kmene Makahů. V původním jazyce Makahů se tento kmen jmenuje Lid, který žije mezi skalami a mořskými racky. Jméno Makah pak znamená Velkorysý v jídle. Makahové jsou jediným indiánským kmenem v Severní Americe, který má dodnes právo lovit velryby. Téměř každý z asi 1500 obyvatel rezervace při sobě nosí kopii smlouvy z roku 1850 mezi kmenem Makahů a Spojenými státy. Smlouva je pro Makahy ústavou, podle které se řídí jejich život dodnes.

Vesnička Neah Bay, na které se podepsaly hospodářské potíže kmene, se pyšní jedním klenotem: Kulturním a výzkumným centrem Makahů. Nákladné muzeum bylo postaveno poté, co místní Indiáni objevili před 30 lety v nedaleké opuštěné vesnici Ozette neporušenou téměř pět set let starou velrybářskou osadu. Větrné smrště a liják smyly částečně vrstvu bahna, která pokrývala velrybářské sruby, cedrové kánoe a řadu nástrojů, nádob a objektů, které Makahové před pěti sty lety používali. Předměty ze dřeva, kůry, kostí, mušlí a kamene se staly součástí velkolepé expozice. Život Makahů se točil kolem rybolovu, hlavním materiálem pro výrobu oblečení, nádobí a nástrojů byla kůže, kosti, zuby a vnitřnosti velryb, tuleňů, mořských vyder či lvounů. Další nepostradatelnou surovinou pak byl cedr. Olympský poloostrov je jedním z posledních míst, kde jsou deštné pralesy s cedry starými přes 600 let. Stejně jako u ryb či mořských savců, i v případě cedrů, využili Makahové svou surovinu do posledního kousku. Z mohutných kmenů dlabali kánoe a vyráběli prkna na sruby. Ženy pak loupaly kůru, ze které vyráběli oblečení, pokrývky a nádherné pracné košíky. V Neah Beay žije dnes už stoletá Isabelle Ides, která vzpomíná, jak se jako sedmiletá holčička naučila od maminky splétat košíky: "Udělat jeden košík stojí moc práce. Malý košík může trvat třeba i dva dny, protože se splétá velmi jemně. Vždycky vzpomínám na maminku, jak v noci splétala košíky za svitu petrolejové lampy. Celou noc dělala košíky, které pak měnila v obchodě za mouku, cukr nebo boty."

Cedrová kůra na košíky se loupala na jaře, pak se sušila na slunci a přes zimu skladovala. Jemné košíky s nádhernými vzory, které se dříve prodávaly za 25 centů, jsou dnes uměleckými díly, které mohou stát i stovky dolarů. Isabelle Ides patří mezi kmenové starší, kteří se těší mezi Makahy velké úctě. Isabelle si pamatuje dobu, kdy do rezervace nevedla silnice a Makahové žili izolovaně. Život byl těžký, veškeré výrobky či úlovky museli Indiáni měnit za zboží v jediném konzumu, který patřil obchodníkovi Washburnovi. Se silnicí ale přišel na rezervaci alkohol, který způsobil mnoho trápení a nemocí. Košíkářka mluví jazykem Makah, který patří do jazykové skupiny Indiánů severozápadního pobřeží. Za ženou často chodí badatelé z místního muzea, kteří se snaží zachovat vymírající jazyk pro budoucí generace. Usměvavá paní Ides tráví většinu času ve svém křesle. Vloni v listopadu oslavila 100. narozeniny, přišel prý celý kmen, celkem 1600 lidí. Z její vrásčité snědé tváře vyzařuje dobrota, zvídavost a schopnost porvat se s osudem. Lid Makah bude moudrost svých starších potřebovat i pro přežití v dalším tisíciletí.