Světovou slávu získal Arturo Toscanini prostřednictvím operního jeviště. Záhy po svém slavném záskoku (v dosavadní roli violoncellisty) na zájezdě do Jižní Ameriky, kterým brilantně vyřešil napjatou konfliktní situaci, bylo jasné, jaká bude jeho hlavní profese. Záhy ho znali po celé Itálii a dlouho na sebe nenechala čekat ani milánská Scala. Té byl věrný s řadou přestávek prakticky po celý život. Obrovských úspěchů dosáhl později i jako umělecký šéf Metropolitní opery v New Yorku. Tam také probíhala jeho hlavní éra dirigenta koncertního - zpravidla za pultem Newyorské filharmonie nebo Symfonického orchestru NBC, jehož nahrávky posloucháme v rozhlasovém devítidílném cyklu. V dramaturgii těchto těles Toscanini zcela samozřejmě preferoval i operní hudbu. V pořadí osmý, předposlední program cyklu si chce povšimnout právě této sféry. Bude ovšem znít pouze orchestrální hudba, tedy bez pěvců a leckdy i v novějších úpravách. Tak nás čekají dvě slavné předehry - k Rossiniho opeře Semiramis a k Verdiho Síle osudu. Slavnou Bizetovu Carmen výborně reprezentuje suita z hlavních hudebních částí díla. A Wagnerův Prsten Nibelungův nás čeká poněkud jinačí než při nedávném kompletním uvedení ze snímku z Bayreuthu. Působivé a sugestivní hudební obrazy z tohoto operního kolosu uslyšíme v úpravách pro koncertní provádění. Jak se přesvědčíme, Toscanini se v hudbě převratného světového reformátora orientuje znamenitě a vytváří rozsáhlý hudební blok, který v konečné podobě fascinuje svou výstavbou a strhujícími výrazovými prostředky.