číslo 34/2000
vychází 7. srpna

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Čtvrtek 17. srpna 2000 17.00 hodin

Benefice pro Josefa Kemra

Josef Kemr stál na divadelních prknech poprvé už jako žák čtvrté třídy. Uměl dobře zpívat, a tak v roce 1932 vystupoval s několika dalšími spolužáky z Raisovy obecné školy na rodných Vinohradech v představení "Polské krve" ve Vinohradském divadle: výborně obsazená opereta, kterou režíroval Jan Bor, byla tehdy jednou z událostí sezony. A pro malého Kemra to byla událost dvojnásob významná. Nejenže se poprvé ocitl v kouzelném světě divadla, ale povšiml si ho rozhlasový režisér Přemysl Pražský, a tak se budoucí herec záhy seznámil i s mikrofonem. S kamarády Václavem Voskou, Vladimírem Salačem a Antonínem Jedličkou hrál v mnoha pohádkách i rozhlasových hrách a jako dítě získával zkušenosti, které později bohatě zúročil.

Josef KemrRozhlasovou benefici natáčel Václav Cibula s Josefem Kemrem v dubnu roku 1994, necelých deset měsíců před umělcovou smrtí. Josef Kemr tehdy v rozhlasovém studiu na Vinohradské třídě, tam, kde před léty začínal jako kluk v rolích "mladičkých nezralců" (jak sám tyhle úložky označil) vzpomínal na umělecké začátky, na setkání s rozhlasovými i divadelními rolemi a režiséry a probíral se rejstříkem rolí, které za dlouhá léta v rozhlase vytvořil Je jich hodně a ke všem se rádi vracíme. Pro svůj herecký medailon vybral Josef Kemr mimo jiné dvě Čechovovy aktovky - Svatbu a Výročí, v němž mu skvělou partnerkou byla Dana Medřická. Poslouchat jejich dialog, to je nezapomenutelný zážitek! Ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu hrál v Národním divadle Tuláka, v rozhlasové inscenaci si zahrál Chrobáka s Jiřinou Jiráskovou jako Chrobačkou. Vynikají bylo také jeho rozhlasové partnerství s Rudolfem Hrušínským, když ve hře Mohla to být hvězdná chvíle představovali dva velké hudební skladatele - Bacha a Händla. A jak rozkošný je jeho podivínský lékárník Kotrč v Ptáčníkovi, kterého režisér Josef Henke nastudoval v roce 1992 ke Klicperovu výročí. V těchto a dalších ukázkách si Kemrovo osobité, precizní rozhlasové herectví připomeneme v jeho benefici. Škoda že těch rolí, které by nás ještě dnes vzrušovaly a těšily, nemohlo být ještě daleko, daleko víc.