číslo 34/2000
vychází 7. srpna

Zpět na obsah         

Televize
a film


SOUTĚŽÍME S ČESKÝM FILMEM

Báječní kluci v Čechách

Přísný dohled stranických orgánů na znormalizovanou kinematografii paradoxně vedl k dočasnému rozkvětu filmů o dětech a pro děti - jen zde se udržela jakás takás nezávislost, vykoupená ovšem zasazováním příběhů do idylického prostředí i vztahů. Zaujaly zejména dva filmy podle předloh zahraničních autorů, které byly velice obratně a nenásilně přemístěné do českého prostředí, navíc do časů císaře pána. První film se jmenoval Už zase skáču přes kaluže, druhým byli Páni kluci. Málokdo tušil, že skutečným autorem jejich scénářů byl Jan Procházka, jehož jméno v té době již nesmělo nikde figurovat.

Páni kluci (1975) prozrazují inspiraci slavným románem Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera, i postavy dospělých odtud vyvěrají, avšak jsou neodolatelným způsobem podomáčtěny, obdařeny krustou pedantství, neustále obrušovaného vytrvalým uličnictvím chlapeckých hrdinů. Film se odehrává v poklidném městečku, kde nesčetné klukovské průšvihy prožívá trojice kamarádů - Tomáš, Hubert a Jožka (hrají je Michal Dymek, Petr Voříšek a Petr Starý), kteří svými kousky pohoršovali jak bědující příbuzné, tak naštvané pedagogy. Dokonce se zamotali do případu peněz uloupených z místní záložny...

Páni kluci přinášejí jednu z nejpůvabnějších výpovědí o kouzelném světě dětstvíPány kluky natočila Věra Plívová-Šimková jako úsměvné vyprávění, plné pohody a dovádivosti, bez vztyčených ukazováků a planého mentorování. S velkým pochopením sleduje alotria svých hrdinů, kteří přitom dokážou pomoci, znají soucit, jednají s odzbrojující upřímností. Jenže odmítají pokrytectví a přetvářku, libují si v odmlouvání, zesměšňují chabě zastírané vady dospělých. Režisérka, jež tímto filmem vytvořila jedno ze svých nejlepších děl, zavzpomínala: Snažili jsme se přizpůsobit původní atmosféru amerického městečka typicky české tak, aby se film skutečně odehrával "v našem dětství a našem městečku". Díky krajině, kterou jsme objevili na Litoměřicku, jejímu ryze českému kouzlu, se nám podařilo tuto atmosféru vytvořit.

JAN JAROŠ


Soutěžní otázka č. 6:
(odpovědi na všech 9 otázek pošlete najednou do 30. září na adresu Týdeníku Rozhlas, Jeseniova 36, 130 00 Praha 3 nebo na e-mail: Tydenik.Rozhlas@cro.cz):

Přísnou tetu, ostřížím zrakem sledující nezbednosti dětských hrdinů, si zahrála Iva Janžurová. Teta se jmenovala:

a) Odolena
b) Apolena
c) Indulona