číslo 33/2000
vychází 31. července

Titulní strana

Studoval jste gymnázium a poté konzervatoř. Stal jste se operním zpěvákem, ale záhy jste pole své působnosti změnil a dal se na hudbu populární. Jak přicházejí podněty k těmto změnám?
Chodil jsem na sportovní gymnázium, hrál závodně volejbal, ale zároveň jsem se věnoval hře na klavír a na flétnu. To, abych se začal věnovat studiu zpěvu, mi poradil profesor, u kterého jsem se učil na klarinet. Poslechl jsem ho a nelituji.
Prvním kamenným divadlem, kde jsem zpíval, bylo divadlo F. X. Šaldy v Liberci. Ve třetím ročníku na konzervatoři jsem zde hostoval v roli Eskamina. Záhy přišla další nabídka k hostování v divadle J. K. Tyla v Plzni, kde jsem hrál Krušinu v Prodané nevěstě. Jakmile jsem školu dokončil, přijal jsem angažmá v teplické operetě a dvě sezóny jsem také strávil v opeře Městského divadla v Ústí nad Labem. Tam jsem odzpíval Figara, Silvia v Komediantech, Kalinu v Tajemství, Robinsona v Tajném manželství a další role. Jako člen ústeckého souboru jsem také hostoval v Národním divadle.
Muzikál Dracula můj život úplně změnil. K tomu, abych se zúčastnil konkursu, mě podnítilo jméno pana Bednárika, který měl Draculu režírovat, a také mě přitahovalo, že jde o muzikál. Že bych v ústecké opeře skončil, jsem ale zpočátku vůbec nepředpokládal. Po prvním měsíci uvádění Draculy, kdy jsem odehrál čtyřicet představení, jsem se ale na tuhle otázku začal dívat jinak. Hrát na dvou scénách nebylo při takovém vytížení možné. V Ústí jsem musel dát výpověď.

To bylo v roce 1995. Pak přišla role knížete Draculy, která ovlivnila i další vývoj vaší kariéry. Název Dracula se objevil na vašem prvním cédéčku, které se stalo jednou z nejpro-dávanějších hudebních nahrávek poloviny devadesátých let. Následovalo koncertní turné Mise, kde jste vystupoval v roli Pána démonů...
Dracula slavil úspěchy nejen v Čechách, kde ho vidělo více než milión lidí, ale poté i na Slovensku. Koncertní turné Mise navštívilo v různých městech republiky více než sto tisíc diváků a vzniklo další cédéčko. Populární hudba mi přinesla nové možnosti a širší pole působnosti, ale nyní se po pětileté přestávce na návrat do světa opery opravdu těším.

Proslýchá se, že vystoupíte v titulní roli Mozartovy opery Don Giovanni.
Série tří výjimečných představení se uskuteční ve dnech 23.?25. srpna tohoto roku ve Stavovském divadle v Praze. Hrát Dona Giovanniho bylo mým snem už na konzervatoři a v divadle v Ústí jsem ho dokonce i nazkoušel, ale než došlo k realizaci, z divadla jsem odešel. Ta pravá chvíle nastala až teď.
Je pravda, že od opery jsem nikdy nechtěl úplně odejít a nadobro se jí vzdát. Přiznám se, že živá muzika a divadlo bez elektrických nástrojů mi v poslední době chyběly čím dál víc. Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že je možné oba žánry - operu i populární hudbu - provozovat současně, ale vzhledem k rozdílným požadavkům na hlasivky to je nereálné. Před prvním srpnovým vystoupením v opeře mě od posledního popového koncertu bude dělit asi šest týdnů. Přestávka je nutná.
Přípravu na vystupování v opeře beru vážně - dvakrát týdně chodím na hodiny zpěvu k prof. Jankovskému. Pokud budu cvičit a také dobře spát, doufám, že tři představení za sebou zvládnu.

Šéf Státní Opery Daniel Dvořák se nechal slyšet, že Opera Mozart usiluje od samého počátku o to, aby v opeře byl dáván prostor novým, mladým tvářím a že vaše jméno přitáhne i publikum, které by jinak na operu nešlo. Neplánujete ještě další operní vystoupení?
Zatím ne. Z árií Dona Giovanniho by ale měl být natočen videoklip. Mé další operní sny mě neopouštějí. Patří k nim třeba Prsten Niebelungů.

Postava Dona Giovanniho je všeobecně známá. Nabízí se paralela mezi jeho životem a vaším?
Na Dona Giovanniho mám vlastní pohled a určitě je formován i tím, co jsem sám zažil. Všude ho prezentují jako bezcharakterního člověka, který kolem sebe sbírá věnečky a pak ženy opouští. Já si ale spíš myslím, že je štvanec a trpitel, který se snaží zahrnout láskou více žen, a nedokáže si vybrat tu jedinou, takže největší problémy si způsobuje sám. Podle mého názoru to není prvoplánový záletník a proutník - myslím si, že chlap, který by úplně chladnokrevně kosil ženská srdce, neexistuje.

Minulý rok byl pro vás pracovně náročný. Vydal jste album s názvem Živé obrazy a vlastním nákladem ve spolupráci s nakladatelstvím JRV Vilímek také román Pět ďáblů. Spoluautorem se stal textař Tomáš Belko. Jak a proč kniha vznikla?
Román zrcadlí dnešní dobu zmanipulovanou médii a šoubyznysem. Přestože není podobenstvím žádné konkrétní osoby, několik lidí z českého šoubyznysu by se v něm poznat mohlo, protože místy odráží i mé osobní zkušenosti.
Za několik měsíců se prodalo více než osm tisíc výtisků, což prý na dnešní dobu není tak zlé. Román vyvolal řadu reakcí, které mě potěšily a mám z nich radost. Když jsme to s Tomášem psali, říkali jsme si, že když každý desátý čtenář pochopí, co jsme chtěli říci, bude to dobré, a to se myslím podařilo. Do románu jsem se pustil z potřeby uvolnit obrovskou energii, která se ve mně nahromadila, když skončil Dracula. Měl jsem normální pracovní "absťák".

Příští rok vás čeká cesta do Tibetu a poté máte v plánu napsat další knížku. Co nám o plánované expedici prozradíte?
Společně s několika svými blízkými přáteli - a za ně jsem životu opravdu vděčný - plánujeme přechod Himálají. Chceme tuto zem poznat a o životě v Tibetu natočit dokument pro televizi. Myslím si, že to, co se v Tibetu děje - snad nejhorší okupace a genocida v dějinách lidstva - je přinejmenším hanebné. Možná je to naivní, ale myslím si, že každá informace o životě v této oblasti je pro ostatní svět dobrá. Protože mám v plánu namlouvat si po cestě deník, rád bych po návratu napsal také knihu.
Expedice je plánována na šest týdnů. Tři týdny by měl trvat vlastní přechod pohoří po staré expediční stezce dlouhé asi dvě stě kilometrů. Přestože stoupá až do výšky šest a půl kilometru, je to již osvědčená trasa, která vyžaduje dobrou fyzičku, ale nikoliv horolezeckou průpravu. S přípravou cesty je spojeno velké množství technických problémů, na jejichž řešení právě nyní pracujeme. Do Tibetu se chystáme na závěr jarní divadelní sezóny a vypadá to, že tam v červnu příštího roku oslavím i své třiatřicáté narozeniny.

Bude ve vaší expedici také nějaká žena?
Uvažovali jsme o tom, ale došli jsme k závěru, že by to asi nebylo dobré. Tím ale neříkám, že by to ženy nezvládly.

Když vás slyším vyprávět o Tibetu, nemůžu si nevzpomenout na váš předvánoční koncert v pražské Lucerně, kde jste si společně s arcibiskupem olomouckým a metropolitou moravským Janem Graubnerem zazpíval jednu z nejstarších českých písní Svatý Václave, vévodo české země a tutéž skladbu jste zazpíval i o několik dní později také jako reprezentant České republiky ve Vatikánu. Zúčastnil jste se audience u papeže Jana Pavla II. a byl přítomen slavnostnímu předání vánočního stromu prezidentem Václavem Havlem. Jste tedy věřící?
Duchovní záležitosti mě vždy přitahovaly. Jsem věřící a do katolického kostela jsem začal chodit asi v osmnácti, protože původně jsem křtěný evangelík. Bůh a víra pro mě představují především dobré mezilidské vztahy.

Jste rodilý Pražák. Které místo máte v Praze nejraději?
Nejvíce mi k srdci přirostly Vinohrady, kde jsem strávil dětství. Měl jsem štěstí, že poté, co se naše rodina z vinohradského bytu odstěhovala - takže zůstal nějaký čas dokonce prázdný -, se mi podařilo ho znovu získat. Uzavřel jsem nájemní smlouvu se soukromým majitelem domu a byt jsem zrekonstruoval, i když jsem se co nejvíce snažil zachovat jeho původní ráz. Mám tam i nábytek po babičce starý sedmdesát let. Na Vinohradech jsem rád, obzvláště, když mám hodně práce. Jakmile ale je víc času, jezdím do Jevan, kde mám po rodičích chatu. Únik z velkoměsta je pro mě nutností, protože v přírodě načerpám novou sílu.

V září vás po výletu do světa opery čeká studování další navýsost zajímavé muzikálové role hraběte Monte Crista ve stejnojmenném muzikálu, který by měl mít premiéru na zmodernizovaném "draculovském" jevišti v Kongresovém centru 13. prosince 2000...
Na období zkoušek se moc těším. Podílet se na zrodu něčeho tak velkolepého, je prostě úchvatné, a když vidím, jaké špičky se na přípravě muzikálu podílejí, vůbec o jeho kvalitě nepochybuji. Jsem přesvědčený, že to bude skvělé.
Když už je všechno nazkoušeno, hotovo a hraje se pro diváky, je to skvělý, ale ten vlastní "porod" je možná ještě fantastičtější. Je štěstí účastnit se toho neuvěřitelného tvůrčího kvasu, v němž otiskne svůj palec sólista stejně jako technici.

Foto archiv