Místo obvyklého zamyšlení přijměte dnes, na prahu uvolněného léta, letmé pozvání do světa humoru. Souvisí ostatně s devítidílným cyklem zábavných úvah, který na této stránce právě startuje. O co jde a jak to začalo?

Jednoho krásného dne mi poměrně složitou cestou přistál na redakčním stole rukopis. Na jeho deskách se skvěl stručný, rukou napsaný název a jméno autora: Ivan Krejčí - Nezoufejte! Uvařil jsem si kávu, dal nohy na stůl a začetl se. Brzy se stalo něco, co jsem - přiznávám - nečekal: smál jsem se, až se mi brýle na nose třásly. Už dlouho jsem totiž nečetl nic tak pravdivého, trefného a zábavného.

Po několika týdnech seděl autor proti mně a já se ptal. Napřed od podlahy: "Kdo vlastně jste?" "Ročník čtyřicet šest," odpověděl lakonicky a pokračoval. Pochází z Hradce Králové, v Praze vystudoval ČVUT, stavební fakultu, pozemní stavby, a potom už hlavní město neopustil. Léta působil jako projektant, v oboru v podstatě zůstal dodnes. Oženil se a - což je nejpodstatnější - má dvě děti, dnes už dospělé. K tomu se však musely prokousat...

"Patřili jsme se ženou k rodičům, kteří byli ke svým ratolestem velice kritičtí, a nikdy jsme se tím netajili. Spousta jiných rodičů si nás proto velmi oblíbila. Tak co vaše děti? zněl vždy dotaz, po kterém jsem pravdivě vyložil, jak se věci zrovna mají, a všichni to rádi poslouchali. Jako by je těšilo, že jejich potomci, které by možná nejraději rozčtvrtili, jsou přece jen lepší než ty naše děti..."

Jenomže vnitřní přetlak musel nějak ven - a tak se pan Krejčí dal před čtyřmi lety do psaní. Bezděčně, postupně a hlavně tak, jak to má být: bez ambic, z vnitřní potřeby. "Četly to, co jste napsal, vaše dospělé ratolesti?" zeptal jsem se. Prý moc ne, raději to před nimi skrývá... "A četl jste vy, pane inženýre, někdy něco od Fulghuma nebo od Durrella?" Odpověď: "Jednu povídku, ne víc. Zatímco moje žena je knihomolka, já totiž skoro vůbec nečtu. Když přijdu domů, jsem tak utahaný, že nemám na literaturu ani pomyšlení. Ledaže bych se o ni maličko pokusil já sám..."

Nějakým zázrakem, zdá se mi, se vynořil talent. Ať už máte děti nebo ne, podívejte se mu na zoubek!