číslo 28/2000
vychází 26. června

Literatura,
divadlo, drama

Oldřich Daněk je přemýšlivý dramatik svižného a chytrého dialogu a apokryfních historických podobenství, jimiž divákovi spíše než konflikt předkládá problém, na nějž společně s ním hledá nové a nové odpovědi. Jedna vyrůstá z druhé a třetí problematizuje druhou. Nastavuje historii současné zrcadlo, nabízí nové, nečekané možnosti řešení možných situací, nahlížených z různých stran. Jeho hrdinové se svého světa zmocňují více diskusí než bojem, spíše ostřím myšlení a slova než meče. Jeho poslední prací pro téměř domovské Divadlo na Vinohradech je Trojhvězdí -trojice hříček, které sám označuje jako hlubokou úklonu s úsměvem, úklonu člověka, který píše hry padesát let a cítí, že je čas se loučit s celoživotní láskou - divadlem. Obrací se k jeho klasickým kořenům a nejslavnějším řeckým dramatikům - Aischylovi, Sofoklovi a Euripidovi, kteří položili základy dramatu a divadla na celá staletí. A jak je mu vlastní, klasiky zbavuje piedestalu povinné úcty. Tím, kdo s nimi poněkud "zamete", je ve všech třech částech žena - chytrá, prostořeká, tu jedna z nejobyčejnějších, tu trochu múza. Trojhvězdí na jeviště Vinohrad uvedl režisér Jan Novák jh., přičemž poněkud nadbytečně divákovi citacemi ze zlaté pokladnice světového dramatu napovídal, že půjde o divadlo-svět. Ozvláštňující se v prvé fázi jevila proměna antického chóru v taneční a pěveckou skupinu, jež svým vystoupením lehce ironicky glosovala dění na scéně (Albert Pražák jh.), brzy však tento odstup opustila a stala se pouhým akademickým, a tedy nadbytečným ornamentem. To, co rozhodně nezklamalo, bylo kvalitní herectví vinohradských. Výborná byla Hana Maciuchová, která opět dokázala, jak vládne slovu a umí ho takřka zhmotnit, proměnit v konkrétní jednání. Ostatně, rozhlasoví posluchači toto její mistrovství mnohokrát ocenili. Tugeu, ženu správce divadla, v prvním apokryfu Amfiteátr vybavila plebejskou moudrostí i humorným nadhledem, přičemž dramatik jí v tom pomohl břitkými soudy jak v náhledu na kvality vlastního manžela, tak na proměnu starověkých divadelních soutěží. Ještě bližší byla interpretce postava záhadné Lyké, v závěrečné hříčce žena z Korinta, v níž si s konverzací graciézně, s rozkoší a přesně pohrávala. Lehkost a vtip dialogu obdivuhodně zmnohovýznamnili i Jiřina Jirásková jako otrokyně Hébé a Miroslav Moravec v roli Euripida. Těžší úkol měla Jana Hlaváčová jako hetéra Gorgona a Jan Teplý coby Sofokles v prostředním apokryfu Blbý had, který nejvíc odhalil nebezpečí autorova moralizování a jeho alegorií jako přece jen příliš zjednodušujících léků na bolesti naší doby.

Foto repro