ČRo 3 - Vltava, pátek 7. července 20.00

Snaha o zlidovění literatury ve 20. a 30.letech našeho století se projevila mimo jiné také pronikáním beletristických prvků do žurnalistiky (a ovšem také obráceně). Pevné místo prakticky ve všech novinách v té době zaujaly kromě obvyklého úvodníku nebo sloupku i další drobné prozaické útvary: causerie, črty, aforismy, (pod)povídky a především velmi oblíbené lokálky a soudničky. Jejich autoři nebyli žádní pisálkové, jak dokazuje zejména zlatá éra Lidových novin, kde působili oba Čapkové, E. Bass, F. Němec, R. Těsnohlídek, J. Mahen, E. Valenta, K. Poláček a další spisovatelé. Životnost jejich příspěvků se nevyčerpala splněním jepičí role v tisku, mnohé z nich později sami autoři nebo editoři vydávali také v knižních souborech. K nejzdařilejším knížkám tohoto typu zcela nepochybně patří Čapkovy Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy. I my dnes, po více než 70 letech od jejich vzniku, můžeme jen litovat, že těch kapes nevyprázdnil Čapek víc. A tak se stále znovu vracíme k těm nemnoha důvěrně známým příběhům; nejraději k těm, které se točí kolem paragrafů: např. k příběhu o nevědomosti a nenávisti, které posuzoval zákon (Zločin v chalupě); k historkám o výnosném, ale i rizikovém řemesle (Příběhy sňatkového podvodníka) a tak podobně. Jsou nám blízké díky autorovu nepředstíranému zájmu o "malého člověka", chápavému postoji k lidským slabostem, osobitému smyslu pro humor. Oceňujeme nečekané rozuzlení těch nekrvavých detektivek, v nichž je často naznačena možnost jiné interpretace a jiné míry provinění. Odtud je jen krůček k poznání, že "vědět není totéž co soudit". Z výkonu herců (J. Sovák, F. Filipovský, K. Höger, L. Munzar, P. Kostka a C. Mayerová) poznáváme, že je stejným potěšením Čapkovy příběhy číst, jako je interpretovat. Dobovou atmosféru navozuje v pořadu hudba J. Ježka spolu s písničkami Voskovce a Wericha.

Vraťte se s námi v pátek večer na dvě hodinky do onoho idylického světa, kde slovo "tunel" patřilo do oboru stavby silnic a železnic a podvodníci v černých kronikách se rojili nanejvýš tak kolem vdavekchtivých ženušek.