číslo 26/2000 |
|
Film, televize |
|
![]() Osmdesátá léta vnášejí i do české kinematografie jisté uvolnění, takže zejména příběhy ze života ještě nezakotvené, tápající mládeže si mohou dovolit do té doby nevídanou otevřenost. Vedle relativně pravdivých zpodobnění dané látky (třeba v Kachyňových či Smyczkových filmech) se záhy vyrojily pokusy vnést do ní atrakce spíše únikového charakteru. Zřetelný byl tento posun u Jaroslava Soukupa.
Soukup, jenž do hlavní role obsadil Lukáše Vaculíka (stálou hvězdu jeho tehdejších filmů), se překvapivě rozhodl odbourat komediální nadhled, provázející jeho předchozí i následné filmy, a vyprávění vtisknout vážnou polohu. Vaculíkův Pavel je vnitřně nedozrálý, a proto snadno ovlivnitelný mladík. Po odchodu z domova zakotvil mezi zlodějíčky, překupníky a příživníky, opojen jejich zdánlivě volným, nijak nespoutaným životem. Potřeboval peníze a dostal je - za jednoduchou protislužbu: poskytuje "bytařům" vhodné tipy, ježto všelicos vidí, neboť pracuje jako myč oken. Teprve milostný cit mu začíná otevírat oči, jenže zbavit se minulosti není snadné. Přestože Láska z pasáže horuje pro akční vyprávění, překvapí nahromaděná výstavbová klišé, až sentimentální dojemnost (v líčení milostné zápletky) a především "státotvornost" - bdělé oko Bezpečnosti, od počátku sledující pochybné aktivity celé party. Film vypovídá hlavně o kompromisech a úlitbách, ale ve své době dosáhl mimořádného diváckého ohlasu i vcelku příznivého kritického přijetí. JAN JAROŠ Foto archiv |