číslo 26/2000 |
|
Literatura, divadlo, drama |
|
Ohlédnutí za rozporuplnou epochou
Ačkoli o průmyslové Ostravě slýcháme nyní hlavně v souvislosti s nepříznivou křivkou nezaměstnanosti, nelze přehlédnout, že se tu - poněkud stranou pozornosti kritiků z "centra" - rodí také velmi kvalitní jevištní umění. Po nedávné vynikající dramatizaci Hrubínovy Romance pro křídlovku zaznamenalo Národní divadlo moravskoslezské další tvůrčí počin nadregionálního dosahu - českou premiéru předposlední hry Slawomira Mrožka Láska na Krymu (1994).
Mrožek vytváří tragikomické, ironizující i varovné panoráma Ruska odcházejícího století, v němž se v prudkých zvratech střídají režimy, ale konstantní zůstávají jak vládnoucí antihumanismus, tak citlivost a hloubka lidské duše. První dějství nás zavádí na Krym v roce 1910. Je jemným čechovovským apokryfem s mnoha motivickými aluzemi a zpřítomňuje salonní ovzduší a názorové střety sklonku carské epochy. Druhá část zachycuje roku 1928 a je textově i realizačně patrně nejspornější: v návaznosti na satiry Majakovského, Erdmana nebo Bulgakova odhaluje převrácené pseudoidoly porevolučního, primitivními proletářskými poety opěvovaného Sovětského svazu. Další skok do počátku 90. let demonstruje bizarní zamerikanizovanou společnost, která už takřka žádné hodnoty nemá: výnosně se podniká v "kurvárenském průmyslu" a vykácená tajga je odprodána Japoncům. Spolehlivým orientačním svorníkem náročného tříhodinového, zábleskem naděje končícího večera zůstává především postava Ivana Zachedrinského, v níž zkušený Jan Filip vybudoval oblouk od duchaplného glosátora přes snaživého oportunistu po gulag přeživšího zmoudřelého bezdomovce. VÍT ZÁVODSKÝ Foto Josef Hradil |