Současné dokumentární pořady, které jsou významnou složkou rozhlasového programu, umějí poskytnout poučení i estetický zážitek. Než se dostanou k jádru problému a hlouběji do lidské duše, uplyne ovšem nějaký času. Posluchač by měl proto zvolený pořad vyslechnout od začátku do konce, neboť výpadek poslechu způsobí ztrátu orientace i kontinuity prožitku.

Moderní rozhlas neposkytuje závazné stanovisko ani kompletní uzavřený obraz. Posluchač dodává dostatečný souhrn prvků a podnětů k tomu, aby k poznání dospěl sám. Rozhlasový feature má zakázáno poučovat. Posluchač se obvykle ocitne v následující situaci: posaď se jakoby vedle mne - vybízí autor - povedu tě cestou, kterou jsem v tvém zastoupení absolvoval či absolvuji. Vyvolám v tobě zážitky důležité pro citové spoluprožívání a racionální budování celkového obrazu. Dopřej si rozkoš ze zvuků. Nejsou nečistotou v pozadí, ale dramatickým prvkem, mají výpovědní funkci podobně jako slovo. Přijmi jejich magii a jedinečnou sílu.

Autor dokumentu usiluje o to, aby se autentické projevy reality dostaly k posluchači pokud možno co nejpříměji, bez zavádějících interpretací. Využívá přitom publicistické i umělecké postupy, které nezmění podstatu a smysl reality, ale vystihnou její charakter. Proto by měl být poslech slastným objevováním vztahových rovin, odhalováním pravd a výmyslů, snů a skutečností, vcházením do zákulisí tradovaných událostí, procesem, v jehož průběhu dochází k unikátním zážitkům.