číslo 22/2000
vychází 15. května

Zpět na obsah         

Hudba


DIRIGENTI PRAŽSKÉHO JARA

Jiří BělohlávekJiří Bělohlávek

Patří v současnosti mezi nejvyhledávanější české dirigenty v zahraničí a také k nečastějším hostům Pražského jara, na kterém účinkoval už šestnáctkrát. Pražský rodák pokračoval po studiích violoncella na konzervatoři jako žák předních českých dirigentů Aloise Klímy, Roberta Brocka a Bohumíra Lišky na AMU a absolvoval též dirigentské kurzy ve Stockholmu u slavného Sergiu Celibidacheho. Už během studentských let se uplatňoval jako dirigent Orchestra Puellarum Pragensis a v roce svého absolutoria se stal finalistou a obdržel laureátský titul známé Karajanovy dirigentské soutěže v Berlíně.

První profesionální angažmá získal Jiří Bělohlávek v roce 1972 ve Státní filharmonii Brno, s kterou hned v následujícím roce podnikl první velké zahraniční turné po USA. V pouhých jednatřiceti letech byl povolán jako šéfdirigent Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. V této funkci se v roce 1980 poprvé představil také na Pražském jaru. Třináctileté působení u pultu Pražských symfoniků otevřelo Bělohlávkovi zároveň cestu k jeho dnešní světové dirigentské dráze. Současně byl od roku 1981 dirigentem České filharmonie, kde v letech 1990?1992 zastával místo uměleckého šéfa. Průběžně je zván k vystoupení s předními světovými tělesy v Evropě, Americe i Japonsku a v roce 1995 se stal hlavním hostujícím dirigentem BBC Symphony Orchestra a v téže funkci působí v současnosti také v opeře Národního divadla.

 

  Soutěž !!


Kterého významného českého exilového umělce si Jiří Bělohlávek přizval na svůj letošní pražskojarní koncert?
Odpovědi zasílejte na adresu Týdeníku Rozhlas. Nezapomeňte uvést i telefonní číslo, na kterém budete ve všední den k zastižení. Pokud se na vás usměje štěstí, získáte dva lístky na jeden z koncertů Pražského jara.


 

K množství Bělohlávkových uměleckých, pedagogických a organizačních aktivit (léta se podílí na dramaturgii Pražského jara jako člen jeho výboru i nynější nové umělecké rady) přibyla v roce 1993 spolupráce s mladými hudebníky, tehdy ještě převážně studenty konzervatoří a akademií, kteří založili orchestr Giovanni virtuosi da camera, přejmenovaný záhy na Nový český komorní orchestr. Bělohlávkova cílevědomá práce s mladým tělesem vyústila v jeho brzké rozšíření o dechovou sekci a profesionalizaci. Pod novým názvem Pražská komorní filharmonie se těleso téměř okamžitě zařadilo mezi špičkové ansámbly světové úrovně, které má dnes na svém kontě desítky dramaturgicky objevných koncertů, zahraničních zájezdů, špičkových nahrávek i řadu prestižních ocenění. Orchestru jsou svěřovány ty nejčestnější umělecké úlohy, z nichž je ještě v živé paměti impozantní stylové provedení Beethovenovy 9. symfonie při závěrečných koncertech Pražského jara v roce 1998. Pro své letošní vystoupení s Pražskými symfoniky si Jiří Bělohlávek zvolil díla Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Vladimíra Sommera.

ANTONÍN MATZNER

Foto archiv Pražského jara